Nelituj! V tu chvíli si to tak chtěl...

 Běžím po louce.

V náručí nesu snop a na něm své batole.

Ohlédnu se, z hrůzou se odvrátím.

Za mnou se ženou temná mračna.

Domov je daleko, vidím ho jen jako černou tečku na obzoru.

            Nemůžu s nim už dále běžet, potřebuji si odpočinout.

Schovám se alespoň pod strom.

            Ano, strom tu je, ale je jediný v širém dalekém okolí.

Stojím pod ním a s hrůzou sleduji blesky jak česají nebe a hromy jak jako ozvěna bubnů ožívají po rovině která se táhne až k obzoru.

            A je tu, nevím kde se vzal ale byl tu. Zablesklo se mi před očima.

Padám k zemi.

Už nevnímám studenou zem pod sebou, zmáčenou bouřkovými vlasy spíše potoky vody která se záhadnou a rychlou silou padá k zemi.

Nevnímám ani krajinu postiženou bouří.

Strom, pod kterým jsem stála leží roztříštěný na zemi na malinkaté třísky.

            Já cítim jak se vznášim, beru své batole a nejednou se zvedám do vyšky a své tělo, tu beztvarou hmotu podemnou nechávám na pospas živlu přírody.

Letím.

Chci se vrátit, ale nejde to.

Stále letím, nedokážu se zastavit.

Ale já vlastně neletím, vždyť já ležím a mé batole vedle mne.

Pod sebou cítim něco hebkého a jemného.

Pomalu se zvedám. Ano, podemnou je spousta pestrobarevného listí.

 Podzimního listí.

Ano i listí září červenou, žlutou a oranžovou barvou i ta zelená se sem tam objeví.

            Na sobě mám dlouhé čaty stvořené jen z listí ale z toho nejemnějšího a nejkrásnějšího listi. Pomalu se zvedám. Vedle mě stolí stará pouliční lampa a pomalu ke mně příchází velký zlatý bažant spolu s liškou a jestřábem.

             Vítáme tě, pro tuto chvíli bude stačit když budeš vědět že se nacházíš v říši podzimu.

Zde jse jmenuješ Marianna. Zapomeň na své staré jméno.

Následuj nás, Marianno.

            Pomalu procházíme krásnou alejí.

Šlapu bosíma nohama po listí. Příjemně to hřeje.

Přicházíme k obrovskému stromu. Jestřáb k nemu vztáhne svá křídla.

Musím zavřít oči.

 Z jeho křídel vyšlehne obrovské světlo.

Ve stromě se zjeví dveře. Vcházíme do nich.

Ve stromě jsme se posadili.

Toto je tvůj domov. Buď tu šťasná.

Mám užasný pocit. Jsem šťasná….

            Běžím po louce a náruč plnou podzimního kvítí a za ruku vedu svého chlapečka.

            Jsem šťtasná, slunce jasně svítí a já celá zářím!!!